Už je to více jak 7 měsíců . . . . . nikdy bych nevěřila, že někdo může někoho milovat tak dlouho bez toho, aby mu ten druhý jeho lásku oplácel. Teď už konečně vím jaké to doopravdy je, vždycky jsem měla opačný problém a nikdy jsem nevěděla jak moc to bolí. I když mě spoustu kluků zvalo na rande a měli rádi, tak jsem vlastně byla tak sama. Stačilo jedno srdíčko na facebooku od něj a objevila jsem alespoň malou naději, že by mohl cítit něco víc, jen díky tomu jsem měla skvělou náladu celý den. Nesnášela jsem to, vždycky když se něco rýsovalo s nějakým klukem a už jsme si i myslela, že na tu mojí velkou lásku jsem už zapoměla, stačila jsen malá vzpomínka a bylo to tu zase...... Teď mám kluka :) mám pocit, že se prokletí už konečně prolomilo a že na toho druhého jsme už zapoměla. Ale co když ne? :( Nechci mu lhát, rozejdu se sním, vztah bez lásky by byl k ničemu....... Zítra se to všechno rozhodne, nechápu, že to nepoznám, ale jestli zjistím, že ho pořád ještě miluju i po té době, tak už nevím.......... ach jo, proč nemůžeme milovat ty, které bychom chtěli, ale milujeme ty, které nesmíme?? :(
