Nikdy jsem nevěděla, jak těžké je na někoho nemyslet, ale teď už to vím. Každá písnička, nebo věc mi ho připomíná. Každé druhé slovo je jeho jméno, a nemůžu se soustředit na nic jiného, než na něj . . . . . Tenhle pocit je moc fajn, když ON cítí to samé, ale když vás bere jako kámošku, tak to docela dost bolí. Nevím, je to zvláštní, chvilku měl rád on mě a já jsem o tom nvěděla, mluvila jsem před ním o jiných klucích, protože on mluvil o jiných holkách. Kvůli tomu mě už prý pak nechtěl. Pak jsem ho zase měla ráda já, ale on mluvil o někom jiném zase a je to strašně zamotané. . . . . Včera jsem se dozvěděla, že jsme na tom byli asi dva měsíce stejně, ale já jsem měla strach, že ho potom ztratím jako kamaráda úplně, tak jsem mu nic neřekla. On asi z toho, že by byl na mě moc rychlý. Teď už to víí, poznal to na mě ae jsme kamarádi. Nevím co je horší, jestli ho ztratit úplně, nebo se každý den na něj dívat, chtít mu dát pusu, ale nemoct nic udělat . . . . . . . Když jsem s ním, tak to nejkrásnější pocit, jaký znám, i když s ním nejsem moc dlouho, ten čas pro mě moc znamená. Ale co to znamená pro něj? Je zase to období, kdy mě má rád? Co mám dělat? Jedn vím jistě, už kašlu na ostatní kluky, těm co jsem slíbila, že snimi zajdu ven, tak snima zajdu, nebudu o nich mluvit, chci aby věděl, že už nemyslím na nikoho jiného . . . . . . .












